Petr Forejtek
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1414x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany
Oblíbené blogy
Oblíbené články
Petr Forejtek
Dobrý příběh s blbým koncem
Těžko říct, kde přesně tento příběh začíná. Jisté je, že na počátku stály tyhle dvě události. Jednoho dne na začátku tohoto roku, za mnou přišel můj kamarád Vojta s tím, že jeho zaměstnavatel, Veolia Voda, každý rok podněcuje svoje zaměstnance k dobrovolnické a altruistické práci tím, že je žádá, aby se účastnili projektů, na něž pak sama přispívá penězi. A zeptal se mě, jestli bychom nevymysleli něco, co by nám jako rodině s těžce autistickým dítětem nějak pomohlo.
Petr Forejtek
K čemu jsou dětem rodiče
Rodiče. Jsou starší a zkušenější a měli déle času k tomu, aby poznali svou povahu a našli způsob, jak s ní žít. A pokud dokázali být shovívaví, a objevili nepříjemné stránky svých povah, nepokoušeli se s nimi bojovat odmítavým způsobem, když jejich obrazy našli u svých dětí. Vyžaduje hodně vnitřní síly, potlačit v sobě zlost z toho, že mi mou špatnou vlastnost ukazuje někdo jiný, a měl bych si být vědom toho, že se jí ani nikoho jiného nezbavím násilím.
Petr Forejtek
Humanoidní roboti, autističtí lidé
Prezident Obama si v zemi vycházejícího slunce zahrál fotbal s robotem. Dívám se na titulek v novinách a potom shlédnu video. Robůtek, ne nepodobný těm, s jakými se hrají děti na pískovištích, jen o poznání větší, chaoticky pohybuje pažemi, jakoby vzýval Boha, vítá prezidenta a představuje se mu. Obama se usmívá, převyšuje výtvor lidských rukou dvojnásobně, stojí ale v uctivé vzdálenosti a potom řekne "taky mě těší," a udělá to pomalu a srozumitelně, jakoby nevěřil, že mu bude elektronika rozumět.
Petr Forejtek
Můj autista a bicykl
Včera, když konečně sluníčko začalo opět ukazovat svou lepší tvář, místo toho, abych se šel hned opalovat, zanořil jsem ruce hluboko do kufru s nářadím. Na malé kolo po Terezce, na které by už jinak jenom sedal prach, jsem namontoval pomocná kolečka pro udržení rovnováhy. Pak jsem přivedl Vítka. Díval se na kolo nedůvěřivě a nejdřív stál dobu v uctivé vzdálenosti připraven prchnout, ale nakonec přeci přišel blíž a kolo si osahal. Potom přehodil nohu přes sedlo a chytil se řídítek. A tím by mohl příběh skončit, protože o moc víc už toho bohužel nepředvedl.
Petr Forejtek
Poznáváme přírodu interaktivně
Hezká rusovláska těká očima z jednoho dětského obličeje na druhý. Nedívá se už na hladinu vody v misce, na niž předtím na malý proužek papíru položila kancelářskou sponku, protože dobře ví, co bude následovat. Čte v očích dětí, a jakmile v nich blýskne úžas nad tím, že sponka plave, to když se papírek pod ní nasaje vodou a klesne na dno, roztáhne ústa do širokého úsměvu. Pokývu lehce hlavou a s naivitou sobě vlastní se zase já pokusím přimět plavat korunovou minci. Když se poroučí ke dnu, rozhlédnu se kolem.
Petr Forejtek
Zoubková víla bez práce
Když má děcku vypadnout zub, bývá kolem toho cirátů. Nejdřív se kýve, potom se zase nekýve, potom to nechce ukázat, protože se bojí, že mu to budete chtít vytrhnout, potom si zase stěžuje, že se kýve a tak pořád dokola. Nakonec je ale zub na světě, obřadně se vloží pod polštář nebo někam jinam, a nějaká zoubková víla nebo maminka ho v noci vymění za desetikačku. To, že našemu autistovi vypadl zub, a že se předtím tedy asi kýval, jsme zjistili ale až tehdy, když už ho neměl.
Petr Forejtek
Jak jsem na muzikoterapii neusnul
Muzikoterapeutka klečí mezi množstvím všelijakých bubínků, trubek, přesýpátek, xylofonů a zvonků. My sedíme a poleháváme na matracích kolem, většina dětí si pobrala peřinky a polštářky. Když začne zvonkohra a světlo se zhasne, místností hrají zášlehy plamenů svíček. Všichni se utišili a kdo jak mohl, udělal si pohodlí.
Petr Forejtek
Ostaš, skalní labyrinty
Je nádherný den, počasí se povedlo. Sice mě bolí polovina hlavy, protože jsem předevčírem naprosto brutálním zákrokem chirurga přišel o jednu čtvrtinu moudrosti, zato mě alespoň nebolí nohy, a tak můžu šlapat. Vítek jde bez protestů do auta, kde se usazuje na své místo a hned se připoutává. Tím dává najevo, že dobře ví, co bude následovat, a také to, že hned tak nevystoupí. Naučit ho připoutat se sice nebylo snadné, ale už to docela dobře zvládá.
Petr Forejtek
Autistické automatismy
"Nojo, on má svůj svět", slýchám často říkat lidi o Vítkovi, když ho vidí poprvé. Vítek má autismus, a proto si lidé myslí, že tím pádem nežije v našem světě, ale nejspíš někde na jiné planetě, nebo v jiné galaxii. Začal jsem být na tuto větu až alergický, přestože si uvědomuji, že jiná cesta než přes příměry a zjednodušení nevede, a že na tom vlastně není nic špatného. Snažím se teď brát to tak, že je to vlastně dobře, protože ten člověk už udělal krok od "nevím, co to je" k "je to něco, čemu úplně nerozumím", a já pak můžu začít vysvětlovat, že ten "jeho jiný svět", je zcela totožný s tím naším.
Petr Forejtek
Arogance a bezmoc
"Tak, a máte to!", procedil jsem k ní naoko tak trochu ostře."No, tak to už se asi na nic ptát nebudu!", odtušila posmutněle.Byli jsme první oblečení, a tak jsme první také šli. V otevřených dveřích jsem se otočil, "nashledanou.""Nashledanou", slyšel jsem jak říká nahlas, ale co si říkala potichu, můžu si jen domýšlet. Ale i když si to asi říká často, nikoho to stejně nezajímá.
Petr Forejtek
Naděje umírá poslední
Pokud řeknete, že naděje umírá poslední, znamená to, že ještě nějakou naději máte. Čas vás k ní spíše přibližuje, a potom tušíte, že se něco stane, a nic není prohrané. Co řekne kouč, když protihráči zvýší skóre o další branku? Do konce utkání zbývají ještě minuty, často dlouhé minuty, a často těch dlouhých minut je opravdu hodně. Řekne, naděje umírá poslední. Utkání ještě neskončilo. Je možné, že vytáhne nějaké eso z rukávu, rozvine tvůrčí sestavu, nebo otočí ventilem adrenalinu.
Petr Forejtek
Jak se zcela nezbláznit
Pokusím se shrnout a podělit se o pár postřehů, o nichž se domnívám, že by mohly být užitečné, když zjistíte, že byste se mohli zbláznit, a chcete tomu zabránit. Může to ale pomoci i v případě, že už jste se zbláznili. Ať už je příčina vaší duševní trýzně jakákoli, počítaje v to i všelijaké osobní či partnerské krize, nejen postižené dítě, i v té největší bídě, vždycky existuje způsob, jak si život udělat lepší.
Petr Forejtek
Neurvalá něha
Je mazlivý. "Má rád smetáky", směje se Kamila, a můj autista se probírá strništi, nebo sametově krátkými vlasy mými, nebo mých kamarádů. Přitom se potutelně usmívá. Pak se zaměří na jedno místo na tváři, nebo hlavě, začne bzučet, převrátí naruby svou rovnováhu, a jako hadrový panák se sesune na toho, koho si právě vybral za objekt svého zkoumání. Je mazlivý. Ale je to mazlivost zvířátka, které má ostré zoubky a drápky, a právě se rozhodlo, že vytlačí z prsu své matky kapičku mleziva, jen se spletlo a doráží na nesprávné místo nesprávného tvora.
Petr Forejtek
Čemu se divíš...
Neustále počítáš kroky. Když ti to vychází, a jsou-li vždy střídavě tři a dva po sobě, jsi spokojený. Při každém třetím a druhém můžeš šlápnout na rýhu v asfaltu, štěrbinu mezi dlaždicemi, nebo okraj mokré skvrny. Když se nedostává štěrbin, dlaždic a mokrých skvrn, vrávoráš a ztrácíš rovnováhu. Když při tom na tebe někdo mluví, moc ho neposloucháš, musíš se totiž věnovat počítání kroků. Klidně i přejdeš místo, kam jsi šel, protože tohle je důležité.
Petr Forejtek
Tys ale vyrostl
Tys ale vyrostl. Takovou větu slýchával jsem jako dítě často od sourozenců svých rodičů při prázdninových návštěvách. Obvykle mě tety změřily přísným pohledem od hlavy k patě, aby pak shledaly, že jsem zase větší, než jsem byl loni. O tom ovšem já sám jsem měl své pochybnosti, neboť z mého pohledu k žádné záhadné změně nedošlo. Naopak, když jsem se podíval na špičky svých bot, byly pořád stejně daleko. Také jsem měl ale možnost sledovat svoje rodiče, kterak podobně posuzují mé bratrance a sestřenice, ale ani tady jsem žádné změny neviděl, neboť dokud jsme dětmi, jsme si pořád stejní. Byl to skoro až rituál, který jsme my děti musely protrpět vždy na začátku všech návštěv, nepříliš příjemný, ale nezbytný pro to, abychom dostaly čokoládu.
Petr Forejtek
Orientační běh
Tento orientační běh je na celý život. Tento orientační běh je běh o život. V době, kdy byl Vítkovi určován stupeň postižení, odpovídali jsme na mnoho otázek, které se týkaly jeho chování. Jeden z bodů se týkal orientace doma a orientace venku. Už tehdy mi to připadalo nějaké divné. Jaká orientace? O co jim jde? Jako jestli se orientuje ve svém pokoji? Jestli ví kde jsou dveře, nebo při první příležitosti vezme futro čelem? Podobně v neznámém prostředí. Upřímně, v neznámém prostředí se neorientuju ani já, a to mám maturitu a dva semestry humanitních studií, a jsem šťastným majitelem navigačního přístroje.
Petr Forejtek
IQ tykve
Mohl bych najít nějakou pěknou definici, ze které by bylo jasné o co se jedná, ale neudělám to. Nemá smysl zálohovat internet tím způsobem, že se věci známé či snadno dohledatelné budou vyskytovat v téměř či vůbec nezměněné podobě na mnoha místech, z toho totiž plyne jediné. Ten, kdo se bude skutečně pídit záhy narazí na oční kopie, a vyvodí z toho, že toho moc najít nejde. Navíc hraniční meze zde nejsou, a tak jako u všech kvocientů, podléhá i tento matematickým zákonitostem a statistickým legráckám. A pak, gaussova křivka je neoblomná.
Petr Forejtek
Podej mi to tamto
Ještě ze základní školy si pamatuji dialog mezi kantorem dojatým výrazovou plochostí žáčka při zkoušení a děckem, které se snažilo osvětlit setmělost situace tápáním mezi slůvky "to" a "tamto". Mohutný učitel matematiky, kterého už jen nadbytek postavy, vysoko vyhnané čelo a řezavé oči řadily mezi oprávněné obavy všech nepřipravených, zahnal rozhovor do útlých zvoláním, "podej mi to, jak se tím to, tamto!". Drobný žáček z radosti, že se mu jeho taktika vyplatila, neboť okamžitě pochopil, že se jedná o houbu na tabuli, zdvihl se k tomu, aby ji učiteli podal. Ten měl ale navrch nejen svou postavou, zkušeností a protřelostí, a překvapeného žáčka odmítl, "to ani náhodou není to, co jsem chtěl!". Potom pokračoval krátkou přednáškou o úspornosti exaktního vyjadřování, a to nejen v matematice.
Petr Forejtek
Nomádismus
Bez toho, aby existovali lidé, kteří se celý svůj život nehnou z místa, si neumím žádný pořádný nomádismus představit. Takoví lidé, kteří jsou do svého prostředí zasazeni jako stromy, teprve dávají duši místu, pro které tluče jejich srdce, a které díky tomu potom může nabídnout svůj hřejivý půvab nově příchozímu. Takový potom, svým letem světem, je zase kořením do polévky života těch, kteří svůj denní chléb obracejí v ústech stále stejným způsobem, a pro které představa nějaké větší změny, je vlkem v rouše beránčím.
Petr Forejtek
Můj autista se ztratil
Přibližně před rokem jsem četl v některých novinách o tom, že se ve Zlíně našel na autobusové zastávce chlapec s autismem, který se ztratil. Naštěstí se ho ujal řidič autobusu, který se postaral o to, aby se nebohé dítě už více neztrácelo, a to se tím pádem poměrně rychle zase našlo. Nevím, o koho se jednalo, ani náhodou neznám každé autistické dítě v kraji, sotva znám všechny ve svém bezprostředním okolí, ale to, že každé dítě se jednou zákonitě ztratí, platí pro každé. Zdravé i poškozené.
Petr Forejtek
Na peklo už není spolehnutí
Vybavuji si docela přesně, co se odehrávalo před rokem a kousek, na začátku letních prázdnin. A i kdyby mi paměť selhala, dokud mi neselžou oči, mám to o to jednodušší, že si to můžu nalistovat v blogu. Na začátku prázdnin začalo peklo. Sice si vybavuji, co se dělo loni, ale tento rok je nějaký jiný. Pořád čekám, kdy začne peklo letošní, ale ono pořád nic. Peklo nikde. Na peklo nějak přestalo být spolehnutí.
Petr Forejtek
V čem je výjimečný? V ničem. Je to autista.
Často se nás lidé ptají, když se dozví, že Vítek má autismus, v čem je tedy výjimečný, když je to ten autista. Chtějí nejspíš slyšet, že umí brilantně sčítat, že dovede precizně malovat, žonglovat s pinpongáčky, nebo že na dálku rozezná hovězí od vepřového. No, možná existují jedinci postižení autismem, kteří skutečně vynikají v něčem jiném než v tom, že přivádí k šílenství všechny kolem sebe, a jejichž schopnosti se v nějakém jediném směru vyvinuly více, než u ostatních. Trvám ale na tom, že jich je mezi autisty ještě nejméně stokrát menší podíl, než kolik je výjimečných lidí v běžné populaci.
Petr Forejtek
Musí se na něj pomalu a nesmí se po něm nic chtít
Včera jsem byl svědkem následující scény: Vítek přistoupil ke křeslu, na kterém seděla Kamila, a zatahal jí za ruku. Přitom vydával neartikulovalý táhlý zvuk a v obličeji měl "zoufalý" výraz. Podle všeho chtěl nějakou laskominu.
Petr Forejtek
Deformace čistě amatérská
Je zcela přirozené, že když máme doma autistu, jehož projevy a vzorečky chování jsou nám dokonale známé, rozpoznáváme je nahodile a aniž bychom chtěli i u druhých lidí. Tihle lidé nebo děti ale autismus nemají, nebo spíš nemají než mají, zato ale mají tu smůlu, že se nám dostali do hledáčku právě ve chvíli projevu nějaké své nedokonalosti, nedostatečnosti, únavy nebo blbé nálady. Chtělo by se říci, že je to profesionální deformace, ale my žádní profesionálové nejsme, čili je to deformace čistě amatérská.
Petr Forejtek
Vítek je nahoře a vlašťovka letí
Každý večer, kdy se mi zdá, že teplo uložené do mého těla sluncem během dne, z něho nikdy nevysálá, říkám si zároveň, že to byl jeden z těch dnů, o kterých jsem snil během temné zimy, kdy se mi zdálo, že za olověnými mraky není než studená mlha. Když teď často slyším kolem sebe hlasy, že už toho slunce je moc, s omluvou je přecházím, neboť moje paměť není tak mělká, aby jí zamotalo hlavu pár tropických dní. Slunce, které mě vysiluje tím, že mi nabízí nadbytek energie, je jako odříkaného největší krajíc.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
