Jak se zcela nezbláznit

Pokusím se shrnout a podělit se o pár postřehů, o nichž se domnívám, že by mohly být užitečné, když zjistíte, že byste se mohli zbláznit, a chcete tomu zabránit. Může to ale pomoci i v případě, že už jste se zbláznili. Ať už je příčina vaší duševní trýzně jakákoli, počítaje v to i všelijaké osobní či partnerské krize, nejen postižené dítě, i v té největší bídě, vždycky existuje způsob, jak si život udělat lepší.

Vytáhněte žaluzie a otevřete okno. Vyvětrejte. Pomůže vám to si uvědomit, že neexistuje pouze ten malý prostor, který obýváte, a na který se vám scvrkává celý celý svět. Také nikdy nemůžete vědět, kdo právě půjde pod oknem, a byli byste sami proti sobě, kdybyste si zabránili v tom o tom alespoň vědět. Zdravte a usmívejte se na lidi, které míjíte. Často na to celé věky čekají, a potom rádi i oni otevřou svoje pomyslné okno.

Najděte si čas pro sebe. Věnujte alespoň několik hodin nejméně jednoho dne v týdnu výhradně sami sobě. Najděte si park ve městě, který se vám líbí, zvolte si cíl pro několika kilometrovou procházku. Choďte cvičit, oprašte kolo, fotoaparát nebo deštník. Choďte na pedikůru nebo plavat, zajděte do knihovny nebo na koncert. Nemusí to být nic složitého, nákladného ani výrazně zvláštního. Možností je spousta, a to se týká obou pohlaví. Důležité však je, dělat to pravidelně každý týden, nejlépe ve stejnou dobu.

Najděte si hlídání pro děti. Oslovte rodinu, přátele, pokud máte příspěvek na péči, pak můžete požádat nějaké občanské sdružení (u nás třeba "Podané ruce") o smluvení asistenta za úplatu. Pomůže vám to najít si čas pro sebe. Někdy vám může pomoci člověk ve stejné situaci, se kterým se budete střídat. Hledejte mezi všemi, nemusí to být nutně nejbližší rodina. Dejte si inzerát, oslovte studenty, nebo kamarády svých ratolestí, kterým věříte.

Pište si seznam. Když nevíte, kde máte začít, a je příliš mnoho věcí, které musíte stihnout, udělejte jako první tu, kterou můžete zvládnout hned. Když jí na seznamu škrtnete, hned to bude vypadat líp. Dokončujte věci a nezačínejte s ničím dalším dřív, dokud nemáte hotovo. Důležité je škrtat, ne dělat všechno najednou. Některé věci se vyřeší samy, jiné ztratí svou důležitost. Na seznam si napište klidně i to, že si chcete dát kávu. Až si jí dáte a škrtnete, můžete jít třeba mýt nádobí.

Používejte kalendář. Jako první si v něm poznačte svou pravidelnou týdenní aktivitu nebo kratochvíli, a to aspoň na měsíc dopředu. Pomůže vám to se lépe zorientovat a rozhodnout se, co z vašeho seznamu je právě nejlépe na řadě. Také tím dáte najevo, že tohle se skutečně stane, a vaše okolí to bude respektovat. Předejdete také tomu, abyste na něco zapomněli a cítili se trapně, že chodíte pozdě nebo vůbec.

Choďte dřív spát a dřív také vstávejte. Když zazvoní budík, hned vstaňte. Donuťte k tomu i svoje děti. Jste za ně odpovědní a musíte být fit vy i ony. Pokud si neodpočinete, nebyli byste jim k ničemu, a ony by k vám ztratily respekt. Čím dřív ráno vstanete, tím snáze se vám potom podaří naskočit do denního kolotoče. Trvejte na tom, aby se vše dělo v daný čas a nedělejte výjimky. Jakmile se vám podaří zaběhnout denní rituál, už ho neopouštějte.

Přestaňte pátrat po příčinách postižení svých dětí. Točí vás to v kruhu, a kdyby se něco skutečně účinného objevilo, dozvíte se to. Místo toho si radši odškrtněte nějakou maličkost ze svého seznamu. Když neopustíte svůj kruh příčin a následků, nevymaníte se z depresevních nálad a jen se ještě hlouběji zašlapete do uzavřenosti. Místo toho radši zkontrolujte kalendář, ať víte, na co se máte těšit.

Zbavte se televize a jděte raději ven. Seznamte se s novými lidmi, najděte si přátele. Pokud se budete držet své pravidelné týdenní kratochvíle, bude to snažší. Lidé si vás všimnou a budou vědět, že zase přijdete. Bavte se s nimi a organizujte návštěvy. Je to další způsob, jak udržet svou zahradu posečenou a obývák uklizený. Všechno mějte stále na seznamu a v kalendáři.

Poslouchejte hudbu. Když nemáte oblíbenou skupinu a vaše dětské idoly už šly dávno do důchodu, pusťe si hudební rádio. Když se vám něco zalíbí, zjistěte si, kdo to hraje, a pusťte si to jako první hned, jakmile ráno vstanete. Je úplně jedno, co to bude za žánr, může to být cokoli. Nebuďte zaujatí. Vážná hudba, rock, odrhovačka nebo opera. Jakmile vám přitom jednou přejde mráz po zádech, je to to pravé.

Dodržujte slovo. Neslibujte co nemůžete splnit. Když vás děti požádají, abyste je vzali do bazénu, napište to do kalendáře, aby to viděly. Potom to snáze dodržíte, a ony si zvyknou, že co je v kalendáři, to platí a dá se na to spolehnout. Dá se spolehnout na vás. Nesplnitelné neslibujte, buď se to dá udělat hned, nebo to jde napsat do kalendáře, jiná možnost není.

Mějte přehled o čase. Používejte kuchyňskou minutku i mimo kuchyň. Například, když chcete dovolit dětem hrát na počítači, dejte jim k tomu minutku, když zazvoní, je konec, a jdou se psát úkoly. Minutku používejte i při jiných činnostech, je to dobrý pomocník. Nejen, že se vám nevyvaří voda na polívku, ale například nezapomenete, že máte něco udělat později. Když zazvoní, vzpomenete si. Posílali jsme s minutkou děti i na zahradu, aby věděly, kdy se vrátit.

Nenakupujte věci přes internet. Raději jděte do města. Když budete sedět u internetu, připravíte se o spoustu času a ochudíte se o spoustu radosti. U internetu se vám celé nakupování svrkne na pouhé hledání nejnižší ceny, a ta věc, po které jste tolik toužili, zaručeně dorazí v nevhodnou dobu. Internet je skvělý, ale k nakupování věcí se nehodí. Je plochý a beztvarý. Není v něm žádná poezie.

Nepište emaily. Raději telefonujte. Je sice pěkné, že umíte napsat pár řádek na klávesnici, ale je to bezduché a připravíte se tím o možnost si s někým promluvit. Psaním také strávíte víc času, než když máte možnost mluvit k věci. Předejdete také spoustě nedorozumění, která by ani nevznikla, kdyby byla možnost si je hned vysvětlit. Emaily jsou dobré, ale pouze jako náhrada za skutečnou poštu. Pište email pouze tehdy, pokud usoudíte, že telefonát není to pravé a vy napsali raději dopis.

Ukliďte si stůl. Vemte velkou krabici a naházejte do ní všechno, co na něm leží. Leží to tam už douho, takže buď už je to vyřešeno, nebo to řešení nemá. Dávejte věci na své místo. Když odněkud přijedete, hned vybalte a všechno roztřiďte. Každá věc má mít v domácnosti své pevné místo. Jakmile ho nemá, nepatří tam. Ptejte se i dětí, kam patří to, co zrovna leží na zemi v jejich pokojíku, a proč to tam není. Pokud si nehrají, má na zemi ležet pouze koberec.

Pořiďte si květinu a dejte si ji na okno. Květina je dobrý indikátor toho, jak na tom jste. Není těžké se o ni postarat, ale když uschne, znamená to, že něco vážně není v pořádku. Když ji zvládnete pravidelně zalévat, zvládnete potom i těžší věci. Pokud hodně cestujete, pořiďte si samozavlažovací květináč. Květina občas vykvete, a to je další důvod k radosti, a znamená to, že se vám vede dobře. Když se vám navíc podaří jí rozmnožit, můžete se o ni podělit s ostatními.

Neodkládejte nepříjemné věci. Čím dřív zmiznou ze seznamu, tím líp se budete cítit. Navíc překonáte svůj strach a to vás posílí. Budete si víc vážit sami sebe a budete vědět, že příští těžká věc vás nepoloží na lopatky. Když vás bolí zuby, je přeci lepší jít k zubaři a strpět chvíli nepohodlí a bolesti, než se trápit celý týden. Nikdo nemá rád zubaře, tedy kromě zdravotní pojišťovny, ale i cestou k němu a v čekárně jsou lidé, které můžete pozdravit a poklábosit s nimi.

Pokud máte problém, se kterým si nevíte rady, obraťte se na odborníka. Pokud se to týká zdraví, nebo duševní pohody, máte zdravotní pojišťění od toho, aby vám pokrylo náklady. Jděte k psychologovi, je to lepší, než svépomocí a často špatně zápolit s problémem, který má možná jednoduché řešení. A i kdyby to nakrásně nevedlo k tomu, že svůj problém definitivně vyřešíte, máte alespoň možnost ho sdílet a ulevit si, a nic vás to nestojí.

Naučte se dýchat. Když si uvědomíte, že máte plíce, a že je to orgán, který vás propojuje s vesmírem, a naplníte je zhluboka čerstvým vzduchem, vyčistí vám to hlavu a zbaví únavy. Jak povrchně dýcháte, tak povrchně žijete i svůj život. Dýchat zhluboka vás navíc přiměje chodit vzpříma a zdvihnout hlavu, což má výrazný účinek na to, jak se cítíte. Nadechněte se zhluboka, zatlačte ramena dozadu a zdvihněte bradu. Budete rázem o trochu větší i sami před sebou.

Možná až teprve tehdy, co to všechno začnete dělat, budou lidi kolem vás říkat, že jste se zbláznili. Ale to je jejich problém. Ne váš. Vy řešíte jen to, co se týká vás, ne problémy druhých. S těmi ať si poradí oni. Třeba tím, že začnou dýchat, nebo si psát seznam.