Jak jsem byl skočen z letadla

18. 09. 2014 10:00:48
Zlí jazykové tvrdí, že se s muži po čtyřícítce děje nějaká zvláštní proměna. Ti nejškaredější ze škaredých takových jazyků, spojují tento stav dokonce s jakousi krizí, a to krizí údajného středního věku. Že je to čirý nesmysl, a že se jedná o pouhou závist těch, kteří ještě nenašli odvahu skočit z letadla, vylézt na skálu, projet se rychlým autem, nebo zažít nějaké jiné dobrodružství, snad nemusím tady vysvětlovat.

Něco o tom vím, protože čtyřicet už mi bylo. A nic zvláštního se nestalo. Teda občas se vracím z hor s do krve rozedranýma patama, a k běžným tradičním chřipkám mi přibyly bolesti kloubů z přetížení, ale to přikládám spíše nedokonalosti vybavení, které jsem si pořídil, než tomu, že bych snad nějak víc blbnul. Taky to, že nosím barevný trička, jako většina mejch dvacetiletejch kamarádů, nesouvisí s potřebou se odlišovat, jako spíš s tím, že blbě vidím, a potřebuju svoje svršky u pračky nějak rozeznat od těch, co nosej moje děti.

Takže jsem sice zcela logicky, leč zároveň naprostou náhodou, jednou zabloudil na letiště, kde se provozujou tandemové seskoky, vybaven jednosměrnou letenkou. Žádný div, že ten den byla sobota a nádherné počasí. Měl jsem letět číslem 14, takže jsem měl asi hodinu čas. Tak jsem si dal presso a seděl a sledoval, jestli se se mnou něco děje. Jelikož jsem nezaznamenal, že by se někdo z lidí, kteří už do letadla nastoupili, zároveň za pár minut nevrátil zpátky, zůstával jsem úplně v klidu.

Potom si mě vyzvednul Libor, můj tandemový pilot, a vybavil mě množstvím informací, které, když je odzpíval, uzavřel nezapomenutelným výrokem, "a teď všechno, co jsem Ti řekl, zapomeň". Pokoušel jsem se se aspoň na něco z toho vzpomenout, ale protože to nešlo, ocenil jsem, že instrukce byly věcné, a že alespoň tou poslední jsem se dokázal řídit. Cestou k letadlu mě Libor vyslýchal, kdože mi koupil lístek, snad aby se dozvěděl, kdo mu bude vděčnej, když mě odhodí do kukuřice. Já jsem si ho ale koupil sám, a tak moje šance na přežití notně vzrostla.

Když se vrata letadla zavřela, bylo jasné, že není cesty zpět. Z většiny pobledných obličejů kolem jsem vyčetl, že jsou tu rovněž poprvé, a ti, kteří byli se schopni usmívat, měli zvláštní ztrnulý výraz. Taky já jsem by vyzván asi ve čtyřstech metrech strmého stoupání k úsměvu na kameru, ale zrovna jsem dostal křeč do sanice, takže kdoví, co z toho nakonec vyšlo za grimasu. Později jsem se pokoušel na recepci přesvědčit slečnu, která mě do letadla odbavovala, aby mi to video radši sestříhali a strašidelný hukot přebili nějakou super hudbou, což se mi s pomocí sto padesáti korun povedlo, tak snad budou soudní a vystřihnou to.

Skákali jsme jako poslední, což bylo fajn, ale zase na druhou stranu jsem musel sledovat boj některých neposlušných pasažerů, kteří si svůj zážitek při konfrontaci s pohledem z otevřených dveří letadla, chtěli na poslední chvíli rozmyslet. No, podtlak v letadle a svalnatí piloti to už ale zařídili, a tak jsem i já stál v těch dveřích. Libor zavelel "zavěs se", vysunul mě na svým břiše z letadla, a jakmile viděl, že je čistý vzdych, skočil. Příštích několik vteřin jsme se zmítali v kotrmelcích, než jsme nabrali rychlost. Potom mě Libor poklepem vyzval, abych rozpažil. A padali jsme. Jako kámen.

Povětří nám letělo kolem obličejů, jako ten neprudší vítr, jaký jsem kdy zažil. Tahle studená sprcha ale nebyla vůbec nepříjemná, a nebýt toho, že jsem chvíli před tím byl v letadle a teď už ne, nepoznal bych ani, že vlastně padám. Házím zase na vyzvání škleb do kamery a po nějakých padesáti sekundách cítím najednou dvojí škubnutí. Nejdřív menší, a chvíli na to druhé, o hodně silnější. A najednou stojíme. Kolem je najednou krásné ticho a ja slyším Libora zcela zřetelně, jak se mě ptá, "tak co, jaký to bylo?" a sebe, jak říkám, "balada".

Když se pohodlně usadím, ukazuje mi Libor, co kde je. Nakonec taky, a to je hlavní, kde je letiště, kde budeme přistávat. Pak mi předává řízení a vysvětluje, jak se používá. Pak řekne, "a teď se trochu zatočíme", stáhne mi pravou ruku s lankem na řízení padáku až ke kolenu, načež se padák natočí a my se začínáme prudce otáčet kolem něho. Jednou dvakrát, třikrát, čtyřikrát, říkám si, "no, tak to je docela hustý", pětkrát, šestkrát. Potom mi ruku pustí a padák se zase ustálí. "Huf", já na to. Rovnáme se a začneme prudce klesat. Potom uděláme ještě jednu nebo dvě obrátky. Pak se kocháme.

Země se přibližuje, ale vůbec to není strašidelné. Zvednu nohy a jak se přibližuje, dosednu na ni na zadek, jak do peřin. A jsem dole. A není to v kukuřici. "Gratuluju", říká Libor. A já na to, "děkuju, bylo to úžasný". Jsem na zemi, jenom v uších mi teď hučí. Přibíhají kamarádi a dělíme se o zážitky, potom se jdu vysléct a přesvědčovat slečnu na recepci, aby ze mě udělali supermana. Pro video si mám dojet za týden. A mají pokračovací kurz, takže možná... některý z dalších titulků nebude v trpném rodě.

Autor: Petr Forejtek | čtvrtek 18.9.2014 10:00 | karma článku: 14.30 | přečteno: 528x

Další články blogera

Petr Forejtek

nemám volný čas

a proto ráno, když poctiví lid spí, poslouchám Jethro Tull. Vůbec nerozumím textu, nevím o čem se mluví. Baví mě šašek

17.12.2023 v 5:22 | Karma článku: 8.82 | Přečteno: 271 | Diskuse

Petr Forejtek

jmenuju se Petr, je mi 49, jsem ajťák a ve volným čase chytám pokémony

Velkorysost blahé paměti mě osvobodila od potřeby pamatovat si to přesně, ale je to asi tak dva roky...

19.10.2023 v 9:51 | Karma článku: 12.18 | Přečteno: 321 | Diskuse

Petr Forejtek

Nevím

Když se mě veterinář zeptal, jak se to stalo, zarazilo mě to. Můj pes měl v oku zaraženou třísku. Malou třísku. Přímo uprostřed oka. Jak se to stalo?

10.10.2023 v 13:07 | Karma článku: 13.58 | Přečteno: 411 | Diskuse

Petr Forejtek

kočka, the Crab

Řekněte, že chcete vidět kočku... napověděl jsem na odchodu směrem k hloučku studentů. Terka po mně sekla pohledem, co zase dělám ostudu, ale mně to nedá, baví mě to.

3.7.2023 v 8:02 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 304 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 13.10 | Přečteno: 244 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 17.78 | Přečteno: 421 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.10 | Přečteno: 106 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak se pracovníci ve školství pomstili uličnímu výboru iFčil oslavujícímu Karlův úspěch

No, mám-li být upřímný, pomsta to byla hodně sladká. Však se taky hned ze všech stran slétly vosy a začaly si dávat do trumpety tak, že se div v té slaďounké šťávičce neutopily....

27.3.2024 v 10:51 | Karma článku: 31.12 | Přečteno: 587 | Diskuse
VIP
Počet článků 219 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1413
Kdysi mě dost zajímala politika, ale teď už to je pro mě okrajové téma. Zůstal mi zájem o techniku, mechaniku a historii. Mám rád přírodní vědy, ale i přírodu samu v její nejčistší podobě. O sportu si myslím, že je to ta aktivita, která člověka udržuje v pohybu a hezké formě, nikoli na židli. Znovu pro sebe objevuji hudbu, kterou jsem rád poslouchal před lety, a ve které slyším srdce. Mám rád barvy a různost.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...