Dovolil jsem si tento malý trochu zlomyslný jazykolam přiřadit ke vzpomínce, která by mi jinak zapadla, leč sama zlomyslná není ani trochu.
Pojí se ke kinu. Jednou jsem šel do kina a v hale mě zaujala jakási výstava. V prosklených vitrínách byly vystavené přebarevné obrázky, na první letmý pohled se mi zazdálo, že jsou to malůvky nějakých dětí, ale to jsem se spletl. Vrátil jsem se, abych se lépe podíval a jeden obrázek mě zaujal velmi. A tehdy jsem teprve zjistil, o co se jedná.
Budu zcela jistě vypadat jako ryzí ignorant, protože nesleduji zprávy, a tak skutečnost, že se ve Zlíně zrovna koná filmový festival, mě docela minula. Přesto, že do kina chodím a chodil jsem vlastně v každé fázi svého života, co si vzpomínám. Jako mladý dospělý jsem byl dokonce členem filmového klubu a pravidelné návštěvy v kině jsem končíval v nekonečných debatách o tom, co jsme právě na plátně viděli.
Alespoň jsem se ujistil, k čemu se výstavka váže a řekl jsem si, že tohle bude stát za zážitek. Zapsal jsem si do kalendáře poznámku "4.6. kong cent ver auk" a těšil se, co se bude dít. Po dvou týdnech jsem s dcerou jel do Zlína. Po červeném koberci před kongresovým centrem promenovaly hvězdy, sledovali jsme je se zájmem, přestože mi byly tedy zcela neznámé a o koho se jedná, nevím dodnes.
V předsálí jsme si koupili číslo a vmísili se mezi přihazující. Čekal jsem, až se objeví položka, která mě onehdy donutila se zastavit a byla na počátku toho, proč jsem tam vůbec šel. Nikdy jsem nic nedražil, ale princip je mi známý, a tak jsem tu hru hrál s ostatními a přestože jsem v to jen doufal, i díky vhodně zvolené taktice přihazování, jsme nakonec měli štěstí. Klapka klapla zvukem kladívka a položka "defragmentace filmové hvězdy" získalo naše číslo 39.
Zážitek pro mne i pro dceru, která tehdy poprvé zdvíhala ceduli s číslem nad hlavu, pokračoval opět v předsálí, kde jsem číslo vracel, komentářem "to jste ale nechtěl" slečny, reagující na mé radostné, "dokonce jsme i něco vydražili". Inu, chtěl. A pak stačilo už jen vyřídil formality a dalším kladívkem, tentokrát kovovým, zatlouct hřebík a barevný obrázek, filmovou klapku, pověsit. Klapka klapla a kruh se uzavřel.
