Poprvé v Tatrách
5.7.2014, TatryPetr Forejtek
A ta nakonec přišla zcela nečekaně, jak už to tak bývá.
A tak stojím jednoho dne na shromaždišti s batohem a čekám na další příchozí. Nevím vůbec co mě čeká, ačkoli mám dopředu naprosto všechny zjistitelné informace. Informace konkrétní se mi v hlavě míchají s těmi abstraktními, jako například: "podle předpovědi má být hezky" versus "na horách se počasí mění z minuty na minutu." Když už sedím v autě, je pozdě na kličku či únik, a ani bych nechtěl, jedu za nesplněným snem. Zároveň si ale trochu připadám jako sele, které právě přivedli k řezníkovi.
Tatry jsou někde nad námi. Vím o nich, protože mám mapu a představivost. Vím o nich, protože je cítím za lesem, na jehož kraji spíme. Cítím je i záhy, a to když se mi opřou do podrážek svou kamennou podstatou. Ve dvě ráno řve budík. Rychle balíme spacáky a s batohy na zádech s tím nejnutnějším se vydáváme na cestu. Je to zvláštní, ale není tma. Je sice noc, ale tma má jinou, než černou barvu. Je vidět, jakoby byl úplněk. Svižně nastupujeme na úzkou stezku, míjíme spící horskou chatu a mezi stromky míříme nahoru. Najednou se kolem mě mihne nízký stín. Kolem pravé nohy mě předběhne vlčák. Dýchá a já se fascinovaně dívám na to útlé zvíře, jak bosé našlapuje na mokré kameny a probíhá se mezi keři.
Na posledním místě, kde se dá ještě nabrat voda z potůčku, snídáme. Vlčisko si od každého z nás vybírá svůj podíl. Bude nás přeci doprovázet, ale to v tu chvíli ještě nevíme. Bolí mě nohy. Nejspíš mám malé boty. Navíc je mám podruhé na sobě. Prostě plašan, poprvé v Tatrách. Medvědi, snězte si mě. Na patách mám puchýře, které jsem si včas nepřelepil. Bude to peklo. Ale i tak půjdu, chci to vidět na vlastní oči.
Po pár kilometrech u rozcestníku si přiřazuji k názvu toho místa svůj vlastní význam. Je to Smutné sedlo. Vlčisko se s námi odmítá vyfotit, jaksi je více zaujato všemi těmi svišti a tím životem kolem, který ještě úplně nedovedu vnímat. Opodál je keška. Když shodím ze zad těžký batoh a pojím, jdu si pro ni. Najednou to není taková dřina, uvědomuji si naprosto jasně. Zadání ale bylo takové, jdeme "na těžko." Takže neseme nejen spacáky a karimatky, ale také stan, vodu na dva dny a jídlo a odlečení pro případ deště.
Cestou na jeden z dvoutisícových vrcholů nás opouští vlčisko. Je to v místě, kde se stezka najednou z ničeho nic změní v lezecký terén. Zavěšujeme se do řetězů zavěšených po skále a vlčisko zůstává za námi. Smutně kňučí a pobíhá, za námi ale nemůže. Jdeme po hřebeni a já v patách cítím každý krok. Někde se dá jít s hůlkami, jinde ne. Neustále shazuju a nahazuju batoh, jak si měním vybavení. Na jednom z dalších vrcholů se mi dostává projevu nečekaného milosrdenství od mých kolegů, kteří mě zbavují mé povinnosti nést část stanu, což mi notně ulehčuje.
Hrubá kopa, 2166m. Baníkov, 2178m. Potom Baníkovské sedlo. Odpočíváme. Mám možnost prchnout po žluté a sejít do Roháčské doliny, ale rozhoduju se pokračovat dále po hřebeni podle původního plánu. Pachoľa, 2167m. Tady se mi dostává poučení o tom, že všechny další dvoutisícové vrcholy už budou hračka, a že už jsme skoro na konci. Chápu, proč mi to kámoši říkají, ale vím, že to není pravda. Umím číst z mapy a vím, co to znamená, když cesta kolmo kříží shluk natěsnaných vrstevnic.
Spálená, 2083m. Kamoši říkají, že ten další kopec už je poslední. No jasně, vím svoje. Salatín, 2047m. Opodál, kde odpočíváme, leží u batohu štíhlé děvče a opaluje se. Usmívá se, nejspíš sem chodí dost často, vypadá, jakoby byla na procházce. Zato já vypadám, jakože jsem na vojně. Vyrazíme, protože to máme ještě kus cesty, a, světe div se, všechny další kopce už jsou jen samé zanedbatelné kopečky. No jasně.
Brestová, 1934m. Cestou sem mě předběhlo to děvče, co se na Salatínu opalovalo, díky čemuž si uvědumuju, že vlastně nebyla jediná, kdo se kolem mě mihnul. Začalo to vlčiskem. Pokračovalo to ve Smutném sedle skupinkou turistů v šortkách, pod Baníkovem párkem důchodců v kristuskách a rodinkou s dětmi školou povinnými. Ale je mi to jedno. Občas taky někoho předejdu. Vesměs tedy v okamžiku, kdy se dotyčný kochá, ale je mi to jedno. Taky jsem se naučil cestou se kochat, na což jsem byl důrazně upozorněn, že je to důležitou součástí výšlapu. Takže mám i pár opravdu hezkých fotek.
Půl kilometru pod Brestovou se nebe zatáhne rychlostí zipu. Následuje vichr a déšť. Naštěstí jsem to čekal, jako koneckonců ten den už cokoli, a připravil se včas. Prší, ale to už sestupuje po hřebeni těch "pár posledních zanedbatelných kopečků", jejichž hřbety cítím v nohách s každým dalším krokem. Ke Zverovce sestupuju v 18:30. Ve 2:30 jsem ráno ten den udělal první krok. 18 kilometrů, 16 hodin. Průměr nic moc, ale přežil jsem. Najím se a poté, co vlezu do spacáku, upadám do komatu.
Kámoši ráno vyráží zpět, v plánu mají Ostrý Roháč. Já sestupuju do Roháčské doliny a pokračuju dalších 9 km po silnici do Zuberce. Ale to už je pohoda. Užívám si slovenské pohostinnosti na kolibě, a dobře se najím. V Zuberci se potom jdu pomodlit do kostela. Potom sedím na kolibě a sleduju Tatranské hvozdy nad sebou. Nebe se zatahuje a pak se to stane. Slova slovenské hymny odehrají svůj koncert na tomto jevišti. Když se blýskne podruhé, z koliby vyběhne servírka v selském oděvu, "tohle jsem tedy ještě nezažila", řekne, a já si pomyslím, "hlavně, aby kluci už touhle dobou byli dole..." Naštěstí jsou a vidíme se později toho dne v Liptovském Mikuláši na nádraží.
Petr Forejtek
nemám volný čas
a proto ráno, když poctiví lid spí, poslouchám Jethro Tull. Vůbec nerozumím textu, nevím o čem se mluví. Baví mě šašek
Petr Forejtek
jmenuju se Petr, je mi 49, jsem ajťák a ve volným čase chytám pokémony
Velkorysost blahé paměti mě osvobodila od potřeby pamatovat si to přesně, ale je to asi tak dva roky...
Petr Forejtek
Nevím
Když se mě veterinář zeptal, jak se to stalo, zarazilo mě to. Můj pes měl v oku zaraženou třísku. Malou třísku. Přímo uprostřed oka. Jak se to stalo?
Petr Forejtek
kočka, the Crab
Řekněte, že chcete vidět kočku... napověděl jsem na odchodu směrem k hloučku studentů. Terka po mně sekla pohledem, co zase dělám ostudu, ale mně to nedá, baví mě to.
Petr Forejtek
Jak klapka klapla
Dovolil jsem si tento malý trochu zlomyslný jazykolam přiřadit ke vzpomínce, která by mi jinak zapadla, leč sama zlomyslná není ani trochu.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Nejdřív spor o Green Deal. Sliby politiků pak převrátila umělá inteligence
Tématu Green Dealu a jeho možné revize se věnovali kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Velitelé jsou svině, moji rotu zničili. Ukrajinci hasí průlom v Donbasu
Premium Zatímco Rusové rozšiřují průnik kolem strategicky položeného městečka Očeretyne, Ukrajinci řeší,...
USA a Čína musí být partnery, řekl Si. Blinken mu vyčetl podporu Ruska
Ve vztazích mezi Čínou a Spojenými státy zůstává mnoho problémů. Musí ale být spíše partnery než...
KOMENTÁŘ: Byrokracie s vízy? Přitvrdíme. Jak Česko zařízlo studenty z ciziny
Premium Nenápadná úřední klička zásadně zkomplikovala život zahraničních studentů v Česku. Stát ještě...
Specialista na controlling - HO, dovolená navíc #x4FEf
INDEX NOSLUŠ s.r.o.
Plzeňský kraj
nabízený plat:
40 000 - 50 000 Kč
- Počet článků 219
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1414x
Seznam rubrik
- Autismus a mezilidské vztahy
- Jednohubky
- Iveta
- Pro neposedná dítka
- Lezecké
- Mensa
- Osudy
- Osobní
- Nezařazené
Oblíbené knihy
- Školský zákon
- Julia Moor, Hry a zábavné činnosti pro děti s autismem
- Průvodce rodičů dětí s poruchou autistického spektra
- H.W. Freihow, MILÝ GABRIELI
- Gabriel Chevallier, Zvonokosy
Oblíbené stránky
- APLA-JM
- Klubíčko Tlumačov
- Lezecká stěna Zlín
- EDUCO Zlín
- SPC Zlín
- SPC Kroměříž
- autismus.cz
- Jdeme Autistům Naproti, Olomouc
- Hipocentrum Koryčany